THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud mě paměť neklame, tak tenhle americký matroš měli vydat Immortal Souls jako splitko s Craniotomy. Ze známých důvodů se tak zřejmě nestane. Proto si račte poznamenati, že americká sebranka Divine Rapture má na kontě třípísňové promo, které stojí za to mít. Jedná se v podstatě o klasický deathmetal, tak, jak ho máte rádi od klasiků žánru – třeba starých Morbidů a jejich šikovných plagiátorů (Fleshtized, Angel Corpse…; na tributu Morbidům DR s gustem hrají World Of Shit). Jistou dávkou melodiky v riffech i povedených sólech Divine Rapture připomenou projekt Aurora Borealis. Není to ještě tak dotažené do detailů, přesto lze říci, že tato kapela bude jednou z těch, jejichž počiny budeme mít možnost vídat a slýchat i nadále. Stojí za nimi totiž osůbka velmi profláklá, která se jim mimoto postarala i o dohled nad nahráváním a finální mix. Ten človíček se jmenuje Erik Rutan. Mr. Rutan tuhle smečku jistě nepodpořil jen tak pro nic za nic. Ačkoli toto třískladbové promo pouze letmo naznačuje jejich potenciál, pánové mají hotových 12 skladeb na plné CD. Možná, že jim to v mezidobí i někdo vydal, nevím. Skladby Affliction, Funeral Mist a My Demon - Your Dove sice po textové stránce neoplývají ani novátorstvím, ani koncepčností, ale co na tom. Divine Rapture jsou nadějí pro americký deathmetal s tradicí. Jeden z nejlepších promomateriálů, co jsem v poslední době slyšel. Vyčkejme na další počin, očekávání je velké…
7,5 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.